„Země nás volá domů – zpátky do klidu, rovnováhy a lásky.“

 Když se na chvíli zastavíš a zavřeš oči, možná ucítíš tiché volání. Může přicházet jako jemné teplo v hrudi, šepot ve větru nebo hluboký klid, který se tě dotkne ve chvíli, kdy se bosou nohou dotkneš půdy. Je součástí nás, stejně jako my jsme součástí jí.
Každý náš krok, každý dech, každé pohlazení větrem je tichým rozhovorem s tímto nádherným, živoucím organismem, který nás nosí,
živí a bez podmínek miluje.
Je to hlas Země. GAII. Matky Země.

Nejsme zde odděleně. Není tu „my“ a „příroda“. Je tu jen jedno velké BYTÍ – plynoucí v rytmech listí, oceánů, cyklech plnosti a klidu,
v koloběhu vody, zrození a návratu. Každý strom, který míjíme, každá kapka rosy na ranní trávě, každá vůně po dešti – to vše jsou
pozvánky k návratu. Návratu domů – do těla, do srdce, do přítomnosti.

Možná stačí tak málo.
Dotknout se bosýma nohama půdy.
Zavřít oči a naslouchat.
Vědomě poděkovat.
Zhluboka se nadechnout a nechat se Zemí nést. Protože v tichu se ozývá její hlas.
A v lásce k ní se uzdravuje kus nás samých.

Možná právě teď je ten čas – znovu se jí dotknout.

Položit dlaň na srdce, druhou na půdu a v tichém vnitřním hlasu říct: „Děkuji. Jsem tady.“